Thief: The Dark Project

Než přišla smrt, lháři byli donuceni sníst ruce zlodějů... a zloději museli hodovat nad jazyky lhářů. A my velebili Pána Stavitele a jeho rozsudek.

Nad bazarem se vznáší hukot obchodního dne a taky dost prachu a vůní z koření. Slunce praží do překypujících stánků více či méně úspěšných obchodníků a mince se hýbou z ruky do ruky. Mladý zloděj se rychle rozhoduje. "zkusím támhletoho břichatého obchodníka, nebo tu evidentně bohatou ženskou s náhrdelníkem..." V ten moment zaujme našeho mladého dlouhoprsťáka zvláštní postava v kápi. Pohybuje se rychle kolem tržiště a jak se zdá, tak si jí nikdo vlastně ani nevšímá. Dosavadní zkušenost zloděje rychle podlehne v krátkém boji s mladickou nerozvážností, a tak se zachvíli již ocitnou zlodějíčkovi cvičené prsty v hrubé kápi tajemného cizince. Ke krádeži ale nedojde. Muž v kápi našeho hrdinu totiž chytí. Ten je dost překvapen, protože ještě chycen nebyl. Není ale zdaleka tak překvapen, jako onen cizinec.
"Tys mne neměl ani spatřit, natož takhle překvapit. Pojď se mnou."rychle zamumlá.
Čím rázem ukončí našemu hrdinovi celý dosavadní život. A tak se dostal to tajného společenství zlodějů, kde byl posléze vycvičen a ze kterého jsi splnění všech zkoušek odešel aby se živil na vlastní pěst.

Takhle nějak začíná jeden z nejlepších herních příběhů se kterými jsem měl tu čest se setkat. A musím přiznat, že to bylo setkání nad jiné poutavé a pozoruhodné. Po několika počátečních loupežných misích se okolo vás totiž roztočí příběh natolik poutavý a tajemný, že proti němu vypadá Jméno Růže jako veselé obrázkové čtení pro nemluvňata. Zkrátka a dobře Tenhle příběh vás chytne. Asi bych z něj teď neměl moc prozrazovat, ale to že jsi odešel z guildy nebylo jen tak náhodou. A jen tak mimochodem - dokážeš zabít boha? Těď už ale méně nadšení a více profesionality.Obrovský význam pro délku hry i hratelnost má volba obtížnosti - na normální obtížnost je obvykle zadán pouze hlavní úkol a s klidem se můžete prosekávat přes mrtvoly, obtížnost "hard" již přidává ještě některé další úkoly, které musíte v misi splnit. Stále se ale na obě dvě volby jedná spíše o akci, nikoli o adventuru - ze zapeklité situace se můžete jednoduše "vysekat".

Té pravé adventury se dočkáte až na infernální obtížnost "expert", kdy při návštěvách domů bohatých měšťanů nesmíte vůbec nikoho zabít - jak se říká, úspěšného zloděje poznáte podle toho, že všichni strážní v domě se po jeho návštěvě probudí s otřesem mozku. A přichází nutnost dávat si ohromný pozor na to, kam a jak šlapete, abyste proboha nevyrušili žádného ze strážných či žádného ze sloužících, kteří vyvolají okamžitě poplach a mise je tak prakticky ztracena. Thief by se tak dal vzdáleně označit za 3D Commandos, kterým je konceptem tak trochu podobný.Klíčové faktory, na něž si musíte dát pozor, jsou světlo a zvuk. Uprostřed obrazovky dole se nachází "měřič světla", který přesně ukazuje, jak jste momentálně vidět - pokud je černý, jste v absolutní tmě a můžete procházet okolo nepřátel jak chcete, pokud je žlutý, musíte si již dávat pozor - strážní vás uvidí, pokud u nich budete blízko. Červená barva pak značí, že je Garret dokonale vidět a je v nebezpečí okamžitého odhalení.
Ticho je lupičovým nejlepším společníkem, proto si musíte dávat setsakra velký pozor na to, kam šlapete - na dřevěné podlaze a na kobercích nejsou vaše kroky skoro slyšet, naopak na dláždění či železném podkladě dupete jako obr Koloděj. V praxi se pak vyhýbáte kamenným podlahám, skáčete z koberce na koberec a musíte před sebe střílíet "utišovací" šípy. Reakce strážných či nepřátel obecně závisí ještě samozřejmě na dalších faktorech, například pokud máte vytaženou zbraň, pravděpodobnost toho, že vás objeví se zvyšuje, naopak snižuje se samozřejmě se vzdáleností. Stejně tak je možné již útočícímu strážnému uniknout a zavřít se do pokoje či naopak nalákat jej do takové místnosti, rychle vyběhnout a zavřít za sebou dveře.Garretova výbavička zahrnuje meč, který budete používat spíše zřídkakdy, dále kyj na omračování strážných a samozřejmě luk, do nějž si může vkládat nejrůznější druhy šípů podle potřeby. Standardní šíp slouží samozřejmě na věčné umlčení nepřátel, kteří jsouce jimi prošpikováni v krvi umírají na podlaze (což na obtížnost expert znamená neúspěšné ukončení mise, proto je z toulce většinou vytahovat nebudete). Další mocnou zbraní je šíp s hlavicí naplněnou vodou, který slouží primárně na zhášení loučí(!), což vám dá možnost tiše se proplížit i blízko strážného v absolutní tmě. Šíp omočen ve svěcené vodě je možné jej použít na otravné zombíky, na něž má svěcená voda podobné účinky jako na lidi granát. Obsah toulce však tímto zdaleka nekončí - využijete rozhodně i "utišovací" šíp, který pod vámi rozprostře měkký mech a ztiší vaše kroky či který naopak křísne hlasitě o zeď a odláká tak stráž.

Designem úrovní Thief hravě předčí většinu dnešních 3D akcí; mise jsou neuvěřitelně dlouhé a levely rozsáhlé, ačkoli do Tomb Raidera III mají hodně daleko.

Mnohdy jsou úrovně plné nejrůznějších maličkých průchodů ve zdi, které mohou vést k velkým pokladům, či dokonce nějaké radě, jak dále v misi pokračovat (rada v podobě deníku či papírku se obvykle nachází u některé z povalujících se mrtvolek). Nechybí samozřejmě ani nášlapné pasti, které po vás vystřelí ze zdi obrovské šípy či místnosti, které se dají projít pouze po pečlivě zvolené trase, protože krok vedle může znamenat okamžitou smrt.
I prostředí, v němž se mise odehrávají, je úroveň od úrovně jiná, dostanete se z běžného městského domu až do dolů, věznic, kasáren či do příbytku mága, kde se Looking Glassové skutečně architektonicky vyřádili - fyzikální zákony nefungují tak, jak by měly, mnoho místností je obráceno vzhůru nohama atd. Výčtu lokací ale není konec - navštívíte i klášter, v němž přebývá neuvěřitelné zlo a extratuzí nemrtví rytíři, kteří jednou dvakrát mávnou mečem a je po vás, či zasypané město, v němž hledáte zoufale průchod mezi zavalenými místnostmi při hledání tajemných artefaktů.Bohatí patricijové samozřejmě nespí jen tak sami a nespoléhají na svého věrného pinčlíka (který je stejně rozmazlován manželkou tak, že kolečko salámu by jej odkázalo do patřičných mezí). Domy jsou přímo prošpikované strážnými, kteří při zašramocení či alarmu okamžitě ze svého pravidelného a pomalého marše přejdou do "vyhledávacího módu" v němž již nejdou jednoduše klepnout palcátem a je nutné se před nimi schovat do stínu a tam chvilku přečkat, než se uklidní. Strážní se chovají jako skutečné lidské bytosti, když se potkají, mohou spolu prohodit pár slov o tom, jaká je zima, jak by se jim líbilo v noci spát jako služebnictvo atd. Zřejmě nejlépe se chovají právě v druhé úrovni, v dolech (či spíše ve věznici nad nimi), kdy dokonce se při zaslechnutí šramotu začnou modlit a dodávat si odvahy! Občas se ale bohužel objeví jisté chybky v AI - například strážný vběhnuvší za vámi do vody se utopí, protože jaksi "zapomene" dýchat, stejně tak stráže z neznámých důvodů neslyší rachot dveří atd.Nepřáteli nejsou ale pouze strážní či vojsko hameritů - ke konci se začnou z portálu otevřeného temným mágem řinout nejrůznější kreatury, na které by se neodvážila pomyslet ani vaše nejhorší noční můra.

Nemrtví rytíři, zkroucení ďáblíci třímající zašpiněné meče, obrovští pavouci, zombie, kreatury plivající oblak masožravých much, ti všichni se kromě všudypřítomných pastí snaží vás dostat a nezřídka se jim to bohužel i daří - ostatně čistý herní čas se u každé úrovně pohybuje od jedné do dvou a půl hodin, přičemž v praxi vám bude trvat okolo jednoho až dvou dnů pohodového hraní dokončení jen jediné z všech patnácti misí.Velkou chybou je, že autoři nijak nevyužili přímo ve hře zlodějských značek, které jsou všude na reklamách, na plakátech a objevují se i při animacích. Právě luštění piktogramů vašich dlouhoprstých předchůdců by mohlo hře dodat ještě více adventurní nádech, protože takhle je to i na nejtěžší obtížnost stále akční adventure. Se hieroglyfy jsme si mohli užít mnohem více zábavy, takhle se setkáte pouze občas (například ve třetí misi v hrobce) s nakreslenými šipkami, které většinou končí nalezením mrtvého těla jejich autora.Mínusem je i Dark engine, který je bohužel již poměrně zastaralý a působí poměrně neohrabaně, což na druhou stranu trochu svou kvalitou obrazu spravuje Riva TNT či Matrox G200 a obdobné karty (pokud je máte), které se narozdíl od Voodoo nevyznačují "vyblitostí" barev.

Bohužel, ani Thiefu se nevyhnuly velké hardwarové nároky - rozhodně budete potřebovat nějaké to silnější Pentium MMX, nejlépe pak Pentium II, zvláště v otevřených prostorech (ve městech či na schodištích v hrobkách) se Thief děsivě trhá.Thief je jednoduše vynikající hra, kterou nelze minout - Looking Glass rozhodně dostáli své pověsti producenta naprosto bombastických her, což je ostatně přesně to, co bychom od tvůrců Ultimy Underworld, System Shocku či Flight Unlimitedu 2 čekali. Celá redakce byla Thiefem jednoduše pohlcena a zavařené linky Telecomu jen s úpěním vypovídají o našem frenetickém telefonování, kdy jsme si sdělovali, jak daleko se který z nás dostal, popřípadě si navzájem radili a tahali se z bryndy. Jednoduše není co řešit - koupí Thiefu bude vaše sbírka her obohacena zase o jednu "skorodesítku".Level 2Jako zlodějskému expertu mi připadl hned v druhé kapitole dobrodružství nelehký úkol. Nestačilo jen infiltrovat továrnu a vězení Hammeritů vytesané do nitra skal a osvobodit Cuttyho, který mi dlužil výplatu za poslední džob.

Abych dostál svému zlodějskému řemeslu, musel jsem ještě nakrást lup v hodnotě tisíce dukátů, získat zpátky šťastný pařátek jednoho umrlce a vynést na zádech vězně, na jehož sestru jsem už měl dlouho zálusk.Proplížit se temnými doly a továrnou mi nedělalo obtíže - snad jen oživlým mrtvolám oslizlým smradem a obletovaným muškami hryzalkami jsem se vyhnul, neboť jsem dobře věděl, že pouze posvěcené vodní šípy mohou skončit jejich a moje trápení. V komplexu vězení a kasáren Hammeritů jsem rozpoutal malou hru na kočku a myš, ve které kočky zůstaly ležet na zemi, omráčené v temných zákoutích a myška se prohrabávala dál a dál. Našel jsem i pařátek, i Cuttyho, který mi ale moc peněz nedal - před smrtí mi ještě stihnul prozradit můj další úkol, ve kterém bych si mohl přijít k penězům a nasměroval mě do skrytého sejfu Hammeritů.
Bohužel, sejf mi byl již někým vyfouknut a tak jsem musel prošmejdit celé vězení znova a až ve špatně osvětlené a málo přístupné chodbičce najít poslední artefakt - tajemnou koženou mapu.Uniknout ze skalního masívu nebyl díky shovívavým ponorným říčkám tak obtížný úkol, ale s nemohoucím nebožákem na zádech jsem se stejně trochu zapotil, i když jsem byl často po krk ve smradlavé vodě.Inu - moje zlodějské řemeslo má i svoje stinné stránky.Ice the ThiefLevel 3Felixova mapa, kterou jsem našel v kasárnách Hammeritů, mluvila vcelku jasně - na prastarém pohřebišti se nachází mocný (a hlavně cenný) roh, který by měl být někde u rodinné hrobky rodu Quintů, nehledě k tomu, že podle zpráv, které jsem ve městě zaslechl, je pohřebiště plné cenností, zvláště za dva drahokamy, Srdce a Duše Mystika jistě dostanu od obchodníků plno peněz...Hned první místnosti odhalily, že pohřebiště nebude úplně nejjednodušší - mrtvých, kteří chladně odpočívali v kamenných hrobkách, bylo snad méně, než nemrtvých, kteří se zatuchle potáceli kolem a snažili se do mne zatnout své ohnilé pařáty. Brzy jsem ale zjistil, že nemrtví nebudou ten největší problém - ostatně pár kapek svěcené vody je rychle odkázalo do patřičných mezí. Tou nejhorší překážkou byl důmyslný systém pastí, které se nacházely na každém rohu a několikrát mne velmi nepříjemně zranily.
Zvláště otravné se jevily u obou zmíněných drahokamů, při jejichž sbírání jsem měl srdce až v krku při pomyšlení, co mne prošpikuje šípy, otráví jedovými šipkami či rozdrtí na kaši.V horních patrech pohřebiště bylo již slyšet roh, o čemž se mapa rovněž zmiňovala. Halasný dunivý bas rozléhající se mezi sarkofágy dávno vymřelých rodů mne skoro omámil. Leč nález nebohého Felixe, který padl za oběť nemrtvým mě probudil z letargie. A od rohu byl ani ne deset minut cesty! Po vyšplhání až nahoru na věž ke Quintově hrobce byl roh můj - bohužel, když utichl jeho věčný zpěv v mém vaku, zavalila se cesta zpět. Bohudík jsem ale nalezl trhlinu ve stěně, kterou jsem se protáhl a nepřipojil tak své tělo k staletým práchnivějícím kostem...Ondřej the ZlodějLevel 4Se šperháky, které dostanu za kořist z poslední výpravy se konečně mohu vydat i do "lepších" domů. První kavkou se měl stát chrám řádu Hammerů.

Jenže - jak už to v naší branži bývá, všechno nakonec dopadlo úplně jinak. Když jsem totiž prohlížel nově nabyté - a musím podotknout že skutečně špičkové - paklíče, zahlédl jsem za oknem pohyb. Jenom moje tréninkem zdokonalené mi zachránily život, a tak mně určená střela skončila v oku chudáka překupníka. Ještě jsem zaslechl, jak se ti vrazi radují že mně mají z krku - ale to se přepočítali. Zjistím, kdo je poslal a trochu si s ním o tom popovídám - nejlépe nožem.Teda, řeknu vám, sledovat ty dva přes půlku města nebyl žádný med, každou chvíli se otáčeli a kontrolovali zda je nikdo nesleduje. Úspěšně jsem je ale sledoval až k domu lichváře Ramireze. Pomsta bude sladká, špekoune, řekl jsem si, zbavil se prvního strážného a vyrazil k Ramirezově vile, obrat ho o to nejcennější co má - jeho majetek.Další dva strážní byli trochu tvrdší oříšek - neustále se drželi spolu, takže jsem je nemohl zneškodnit jen tak. Schoval jsem se ale ve stínu a když kolem mně procházeli, hodil jsem jim pod nohy světelnou bombu.

Když se tam tak chudáci potáceli a nevěděli, která bije - vyřešil jsem jejich problém a oba je cinknul po makovici. Cesta do vily je konečně volná. těš se opičáku!Thief DolphineLevel 5Máti mi vždycky říkala "Dej pozor na mágy, vidí ti až do duše". A teď jsem tu vyzbrojen jen několika šípy, paklíči a mastmi, v mansardním domě samotného mága Constantina, abych jej okradl o to nejcennější co má - o jeho drahocenný meč. Vstupní branou to rozhodně nepůjde, takže se poohlížím po alternativním vstupu. Jeden ze střešních trámů vyčnívá o pár palců nad balisádu maličkého balkónku. Tiše vystřeluji šíp s lankem a šplhám nahoru. Seskakuji na balkón, beru si šíp s lanem, vytahuji paklíče a pouštím se do práce na ornamenty zdobeném zámku. Brzy jsem uvnitř a hned je mi jasné, že tento úkol nebude jen tak ledajaký jelikož dům, ve kterém se nacházím, byl stavěn pro někoho kdo ignoruje běžný řád věcí.
Místnosti s pokřivenou gravitací, planoucími ohni, stromy formující zvláštní průchody a komnaty, krtčí díry spojující kuchyně k koupelnami, desítky různých pastí a propadlišť. Hmmm......když tu se dostávám do svízelné situace. Stojím vprostřed krátké mramorové chodby a zpoza obou rohů slyším přicházet strážné. Vím, že učiním-li krok tím či oním směrem, uslyší mne a jdu pod drn. Mazaně tedy střílím šíp s lankem do stropního trámu skrytého ve stínu vysoko na světlem loučí, šplhám nahoru, přitisknu se ke stropu a čekám. Stráže pode mnou prochází a mizí v chodbě. Kdybych teď seskočil, bude to pěkná rána, takže opatrně přelézám na jeden z trámů a opatrně vystřeluji šíp s mechovým váčkem dolů na mrazivou mramorovou zem. Dalším šípem, který nese vodní váček, zhasínám louči osvětlující chodbu a pak teprve skáču dolů do mechu, choulím se do stínu pod uhašenou loučí a čekám, až se stráže vrátí. Dělám to proto neb jsem si všiml, že jeden ze strážných má u pasu klíč a já teď (ztišený mechem a schovaný stínem) mám velkou šanci klíček mu tiše vyfouknout až půjde okolo...Mamoulian the Zloděj