Daikatana

Kolik bláznivých a nenasytných padouchů už marně usilovalo o vládu nad celým světem. Jejich zlé a prohnilé činy jim však vždy překazil statečný a neohrožený hrdina. Jinak tomu není ani v případě Daikatany, za kterou stojí vývojářský tým Ion Storm. Lstivý Japonec Kage Mishimo se zmocnil bájného meče Daikatany, z jehož nevyčerpatelnou silou prochází časoprostorovou bránou a mění jednotlivé úseky časové přímky. A jak sami uznáte, tohle asi není ten nejlepší nápad. Jenomže… Jenomže Kage Mishimo nepočítá ve svém plánu s jednou malou hrubkou, kterou je čirou náhodou silný bojovník Hiro Miyamoto se svými dvěma přáteli. O tom , jak tento zajímavý souboj dopadne, si múžete udělat obrázek sami. Daikatana je hrou, na kterou jsme všichni čekali. Programátoři z Ion Storm opravdu s ničím nespěchali a svoji novou hru Daikatanu nechali na pekáči přes čtyři dlouhé roky. Ale co vám budu povídat, klikatou historii této očekávané 3D akce znáte asi všichni.

Zda-li ty dlouhé roky čekání nakonec stály za to, se dozvíte na dalších řádcích této recenze. Jak už jsem napsal, Daikatana je klasickou 3D akcí, která si jde klidně po vyšlapaném cestičce svých předchúdcú. Udělat totiž v dnešní době pořádnou střílečku, není žádná sranda a marné pokusy typu Requiem bo mohly vyprávět. Stejně jako u řežby Soldier of Fortune, tak ať dělá Daikatana cokoliv, na krále 3D akcí Half-Life, zkrátka nemá. Z větší části za to múže grafika, která púsobí vedle Quaka III a Unrealu poněkud zastarale. Prostředí, v němž se příběh odehráva, je rozmanité a pester. Během svého dlouhého putování navštívite starověké chrámy, futuristické haly, storky, stare a moderní budovy apod. A že se bude na co dívat, vám múžu zaručit na 99,9%. Samotné textury pak sice nepatří mezi ty nejlepší, ale jsou naštěstí ještě jakžtakž rozmazané, takže zase takové hrúzy jako ve střílečce Seed se nebojte. Zastarale však púsobí I vaši nepřátelé, kteří jsou na některých místech svých těl až moc hranatí (viz. kostlivec).

Co se pak týče jejich inteligence, tak musím konstatovat, že trochu většího IQ by vašim oponentům neuškodilo. To ovšem neznamená, že projedete všechny levely s prstem v nose. Střelba ze zbraní a taktické manévrování jde totiž vašim soupeřúm celkem dobře. Ale vzhledem k tomu, že se vám naskytne v každém časovém údobí slušná řádka zbraní, tak projít všech 24 kol nebude zase tak příšerně těžké. V těžké práci vám navíc pomáhají dva pomocníci, kteří jsou řízení počítačem. Tou první odvážnou osobou je dívka Mikkiko a druhým hrdinou je černošský chlapík a muž ocelových svalú, Superfly Johnson. Kromě toho, že múžete oběma pomocníkúm zadávat pomocí zvláštních kláves příkazy, tak bych vám rád poradil, abyste si předem každý level pečlivě poršli, protože každé malinké zaváhání múže stat vaše kamarády drahocenný život, což byste určitě nechtěli, nabo snad jo?!

A když už nakousl ty časové údobí, tak by určité nebylo na škodu, kdybych vám o nich trochu podrobněji něco napsal. Vaše dobrodružství vás totiž zavede do čtyř krajů. Putování zapotnete do starého Řecka, ušetřeni nebudete ani v středověkého Norska a finální boj svedete v novodobém San Franciscu roku 2039. Tanto tah autorú se mi velice líbil, protože díku toho dostala hra nový rozměr a nepřestala mé tak brzy bavit. Co mě však velmi zklamalo, byla hudba, od které jsem očekával takové ty typické japonské tóny. Místo toho je váš boj doprovázen mnohdy moderními a křečovitými toný (veď to je na tom to super - pozn. WIN), po kterých se vám uďelá brzy špatně. Dalším překvapivým tahem je ve hře system ukládaní pozic. Hru si totiž nemúžete během hraní mise jen tak sejvnout, což hry podstatně stěžuje. Svou hru si múžete uložit v případe, když naleznete červený krystal - což je velmi originální řešení.

Nápaditých tahů je však ve hře opravdu málo a zdá se mi, že čtyři roky makání na jediné hře je trochu hodně. Navíc výsledek usilovné práce Ion Stormu není zase tak výrazný a myslím si, že vývojáři Daikatany usnuli během svých fanouškú na vavřínech. Je to určitě škoda, protože takhle Daikatana zklame hodně svých fanoušků.

(převzato)