Autor: Hannes
Vydáno: 29.11.2003
Call of duty je již dlouho očekávaná hra. Autoři dlouho dopředu popisovali její přednosti, rozmanitost a další skvělé vlastnosti. Hra se odehrává během druhé světové války. Už toto časové zasazení přitáhne spoustu hráčů, protože je oblíbené a ve hrách se vyskytuje velice často. Navíc to není žádná taktická akce, ale pouze akce a arkáda - většinou vůbec nemusíte přemýšlet, stačí se prostřílet hordami nepřátel kupředu. Dalo by se tady najít také trochu týmové spolupráce, ale ta spočívá pouze v podpoře samotného hráče. Tyto vlastnosti hry ji celkem jednoznačně přizpůsobují a otevírají široké hráčské veřejnosti.
Call of Duty (dále jen CoD) je počinem studia Infinity Ward a hra je brána jako nepřímý pokračovatel série Medal of Honor. Jak by taky ne, když programátoři z Infinity Ward jsou vlastně bývalí zaměstnanci Electronic Arts, autora MOHAA, kteří se ale rozhodli z této megafirmy odejít kvůli neshodám s vedením. Pokud jste hráli MOHAA, budete v CoD jako doma. Změnil se sice distributor z EA na Activision, ale to kromě jednoho videa při spuštění vůbec nepoznáte.
Autoři již předem ohlašovali, že hra bude mít 3 samostatné kampaně. Kampaně sice tři jsou, ale jsou spojeny v jednu velkou, kde se akorát mění prostředí a strana, za kterou bojujete. Vzniká tak vlastně jedno velké tažení, kde si zahrajete nejprve zahrajete za Američany, poté za Brity a Ruskou armádu. Hra začíná ve výcvikovém táboře, kde se naučíte používat všechny základní zbraně. Zjistíte tak například, že stiskem pravého tlačítka myši přesněji zamíříte, stejně jako ve Vietcongu, nebo že granáty jedním stisknutím odjistíte a rovnou hodíte. Při střelbě z reálných zbraní je brán velký efekt na váš pohyb: pokud běžíte, terče ani netrefíte, ve stoje už to jde lépe a pokud si k tomu ještě kleknete, budete střílet nejpřesněji. Při použití sniperky si můžete cíl přiblížit, ale protože zbraně jsou reálné, nemůžete samozřejmě nijak zoomovat. Ve výcvikovém táboře se dozvíte, že každá zbraň se hodí na něco jiného, což je poté důležité dodržovat. Poté se již pouštíte do první z celkem 26 misí.
Rozmanitost misí je docela slušná. Mise čistě likvidační budou střídat mise osvobozovací a mnoho dalších. Vaším častým úkolem bude bránění nějakého strategické bodu po určitý čas, například do příjezdu posil nebo spojenců. Jedna tanková mise pěkně zpestřuje hru, ničení nepřátelských vozidel je docela zábavné. A o tom hlavně celá hra je - obrovská hratelnost, která vás udrží u CoD na dlouhé hodiny. Celá kampaň má slušný spád, pořád se něco děje, zvraty mění vaše cíle… Na začátku každé mise máte nějaký cíl, který se ale před dokončením mise většinou mnohokrát změní. Váš aktuální cíl můžete sledovat na jakémsi radaru s kompasem, kde vidíte vaše spojence a pozici vašeho současného úkolu, případně jestli je nad nebo pod vámi.
Hra má 4 stupně obtížnosti, přičemž na nejtěžšího veterána už se docela zapotíte, ani se vám nebudou objevovat po mapách rozseté lékárničky, což nutí k neustálé pozornosti. I na druhou nejtěžší obtížnost je hra docela tuhá, zvláště v misích, kde musíte nějaký čas bránit obrovskou přesilu nepřátel. S obtížností se zmíním o inteligenci přátel i nepřátel. Většinou jste totiž doprovázeni skupinkou spojenců, kteří vám ale moc nepomůžou. CoD je šikovně naskriptovaná, takže vaši přátelé bez vás dál nepůjdou, případně na vás někde počkají. Nemusíte se bát, že byste neměli do koho střílet, protože většinu nepřátel budete muset zlikvidovat právě vy. Ukládání hry není nijak omezené, takže si pomocí funkcí Quick Save a Qucik Load můžete po každém úspěšném zásahu hru uložit. Inteligence nepřátel je také na nadprůměrné úrovni - kryjí se, dokáží po vás hodit granát, když jste schovaný, sami před granáty utíkají. Občas ale nějakou tu chybku udělají, ale hloupí rozhodně nejsou.
Tým, který vás bude doprovázet se sice většinou docela záhadně doplňuje, ale ve válečné vřavě si toho ani nevšimnete. Vaše spolubojovníky nemůžete nijak ovládat, ale oni jsou sami dost chytří. Při průchodu nějakým užším místem nebo dveřmi vám uhnou, takže nehrozí nějaký zásek. Vlastně ani nějaké bugy jsem ve hře neobjevil, například zasekávání o textury v prostoru mě nepotkalo ani jednou. Tady se musí autoři pochválit… Na druhou stranu není zase až tak o co zavadit - mapy jsou opravdu jednoduché. To považuji za drobné mínus, protože interaktivita s prostředím je téměř nulová. Nemůžete otevřít dveře, povalit sud, rozstřelit televizi… Prostě akorát procházíte prostředím a těžko se vám stane, že nebude vědět kam dál. Také animace postav asi nejsou nejlepší, vojáci běhají jak kdyby měli nadělano v kalhotách. V CoD není žádné přepínání běhu/chůze, akorát při zamíření zbraně se pohybujete pomaleji. Můžete také využít útoku na blízko, prostě omráčit nepřítele pažbou zbraně či granátem. Já jsem to ale téměř nevyužil, vaši nepřátele to ale používají velice často a je to docela účinné.
Mezi vrcholy hry patří boj o Stalingrad, kde davy ruských vojáků bezhlavě útočí proti německé přesile. Tato část patří opravdu asi mezi nejlepší: začíná vyloděním, docela podobnému tomu v Normandi v MOHAA. Na vratké bárce přijíždíte vy a spousta dalších mladých Rusů. Okolo vás rozsévají kulometná hnízda olovo, výbuchy ničí ostatní lodě, vzduchem létají mrtvoly… Po přiražení na břeh dostanete 5 nábojů a žádnou zbraň a máte jít do boje. Zkoušel jsem najít nějakou zbraň ale chlapíci, co vydávali munici mě ihned zastřelili s hláškou že mám jít bojovat. Kolem vás běhají stovky bezbranných vojáků, kteří padají pod sprškou olova jako ovečky. Postupně musíte dobýt jedno velké náměstí, kde teprve můžete najít nějakou zbraň. Všude kolem vás padají davy lidí a jedno špatné vykouknutí se rovná rychlé smrti. O tom ale celá hra je: strhující děj, výborná atmosféra.
Všechno ještě podtrhuje skvělý zvuk. Zezačátku jsem si myslel, že hlasitost je nějaká nenormální, ale nic se zde nastavit nedá. Prostě rachot kulek je asi tak dvakrát hlasitější než když někdo mluví, takže vás to ještě víc přibližuje válce. Někdy si připadáte, jako byste právě byli na bojišti. Hudební doprovod je také slušný, při zabití se většinou ozve smutná melodie a objeví se jeden z velkého množství citátu o válce. Pokud vás někdo trefí granátem nebo hodně zasáhne, obraz se na chvíli rozmaže a zvuk ještě zesílí, připadáte si jako při blouznění.
Nepříjemná vlastnost hry je ale jakési znovuzrození nepřátel. Pokud je střelíte například do ruky, spadnou na zem jako by byli mrtví, ale po chvilce se zvednou a v pohodě běží dál, jako by se nechumelilo. V realitě by to asi vypadalo trochu jinak, nicméně tady se to stává téměř pořád. Vyplatí se tedy mířit jedině na hlavu. Při zásahu sniperkou je rána většinou smrtelná hned na poprvé. Pokud byste chtěli zastřelit nějakého spojence, hra se přeruší s hláškou, že přátelská střelba nemůže být tolerována a vrátí vás k poslední uložené pozici. Je ale docela těžké rozlišit mezi něpřítelem a spojencem, takže se vám tohle párkrát určitě stane. Na druhou stranu pokud míříte na vašeho spolubojovníka, který je blízko vás, engine vám vůbec nedovolí vystřelit, i když mačkáte spoušť ostošest.
Blížíme se ke konci a tak napíšu něco o grafickém zpracování. Engine využívá základů Quake 3 Areny, byl ale velice pozměněn, protože jinak by se asi nechytal. Přece jenom už je to ale starší kousek, takže grafika je slušná, ale ne úplně nejlepší. Během bitvy ale uvidíte spoustu výbuchů, svištících kulek a dalších pohledných vylepšení, takže vám to ani nepřijde. Na druhou stranu je použití staršího engine vidět v nárocích hry, které nejsou až tak vysoké. Kromě jedné megabity se mi CoD ani jednou neseklo, autoři uvádějí procesor s 1300 MHz jako plně dostačující.
použité screenshoty jsou ze stránek dailyrush.dk
Hra také obsahuje skvělý multiplayer. Byl jsem překvapen množstvím serverů, na které se můžete připojit. Mody jsou víceméně tradiční: Deathmatch, TDM, Retrieval (2 týmy, musíte získat tajné dokumenty druhého týmu), Behind Enemy Lines (boj proti přesily, počítání bodů na jednotlivce) a konečně také Search & Sestrou(již podle názvu-musíte najít a zničit cíl vyznačený na mapě). Nejvíc se hraje DM, který mě také docela bavil. Celkově je multiplayer povedený a docela podobný Vietcongu, i když ovládání je trochu jiné. Mapy v MP jsou téměř stejné jako v singleplayeru, většinu z nich během kampaně navštívíte. V multiplayer jsem ale objevil celkem dost bugů, kdy se například zaseknete mezi kameny a nemůžete se hýbat. To by se ještě mělo trochu dělat. Zaujal mě také mód Behind Enemy Lines, kdy přesila pronásleduje samotného hráče, který neví kde jsou, oni však vidí jeho přibližnou polohu na radaru…
Po delším čase tady zase mám jednu dlouhou recenzi. Je tedy čas na závěrečné zhodnocení. Hra Call of Duty mě příjemně překvapila. Je to hra z atraktivního prostředí s kvalitním zpracováním. Jako hlavní výhody vidím několikrát zmíněnou skvělou atmosféru a zvraty ve hře. Mezi zápory bych zařadil jednoduchost map a prostředí, malou interaktivnost a také krátkost hry. O tom jsem se ještě nezmínil, ale bohužel je CoD velice krátká hra. Nevím jestli to je trend poslední doby, kdy byl například Max Payne 2 také hodně krátký, ale dohrát hru za přibližně 8-10 hodin mi přijde hodně málo. Možná na úplně nejtěžší obtížnost by se hrací doba trochu protáhla, ale stejně je to málo. Navíc je CoD spíše arkáda než nějaká akční a taktická, což mi až tak moc nevyhovuje. Klady ale jednoznačně převažují a z Call od Duty se stalo příjemné překvapení konce tohoto roku, proto dávám hodnocení 90%.
Vaše názroy na hru i recenzi můžete vyjádřit ve fóru.
|
|
© Hannes