Plížím se městem. Jsem nejtvrdší z tvrdejch huchů, co Hardcops maj, ale přesto se mi v kalhotech převaluje něco nevalného aroma připomínající snídani toho psa na šestačtyřicátý. Vidím, jak se hnul nějakej stín. Ruka se přestává třást a najednou
třímá samopal jako ještě nikdy předtím. Pal! Pal pal! Ratatata! No, a je to. Uf. No moment, co to je? Dalčích třicet??? Ratatatata! Ratatatata! Prásk! Bum! Trochu odbíhám od tématu, ale věřte mi, v SinTeku se fakt děje něco zvláštního.
Hej, kam mě vedete? Já jsem John Blade, člen nejtvrdší protiteroristický skupiny chránící ty vaše zatracený byrokratický zadky!!! Hej! ...
Tak takhle blbě může začít hříšná recenze na tak skvělou hru jako je Sin. Jak, čí syn? Sin! Jo tak, vy neumíte anglikánsky... Sin samozřejmě není syn, ale hřích. Hřích, kterého se dopustila hlavní záporná hrdinka Sinu, Elexis není ničím zvláštní.
Ono totiž vymyslet originální zápletku pro novou hru už dneska není tak snadné jako před několika lety. No prostě si Elexis ve svém SinTeku trochu zahrávala s DNA a když z toho byl genetický holokaust, uvědomila si, že to vlastně není situace
úplně k zahození. Tak si vzala náčiníčko, namutovala si hezkou armádu bojových posluhovačů a všechny je poslala na Bladea. Samozřejmě netušila, že Blade jste Vy a jakožto takový musíte přežít a zachránit svět. Nevím sice, proč HardCops neposlali
armádu (nebo alespoň tucet) stejně dobrých souldžrů jako je John, Elexis by asi brzo sbalila svoje saky paky a místo genetiky by se spíš věnovala zahradnictví. Ale co, třeba si všichni zrovna vzpoměli, že jsou objednáni k zubaři...
Přestože je Blade drsňák první třídy, svoji pouť by asi nezakončil s úspěchem nemít takovou spoustu všeničících zbraní. Začíná s pifpafkou, ale tu brzy vymění za brokovnici, samopal, kulomet, raketomet, pulsní pušku, podvodní harpunu a
nějakou tu minu. No, a když se Blade jednou za uherský rok rozhodne taktizovat jinak než "vlítni tam, zabij koho můžeš, neber zajatce, rychle vypadni", má k dispozici pušku ostřelovačku. Ono totiž ani jeho oponentů nebylo zrovna málo.
Přirozeně jejich schopnosti měly vzestupnou tendenci, ale Blade jako náhodou získával také čím dál lepší zbraně, čímž převahu mutantů celkem pohodlně kompenzoval. Při své cestě za spásou světa Blade prošel spousty míst od zapadlých pralesů po
Elexino sídlo překypující komfortem (tedy alespoň pro Elexis to komfortní je).
Tvůrci však nezapomněli ani na nás, síťové pařany, kterým hru pořádně vykrášlili do krystalické podoby bomba pařby, očemž svědčí i to, že v redakci i mimo strávíme každý průměrně tři hodiny KAŽDÝ DEN (!!!), do čehož jsme započítali i dny,
kdy Sina nehrajeme vůbec...
Co se vlastního námětu hry týče, je Sin pařbou vskutku originální. Již v preview v čísle 9/98 jste se dočetli o prvních zážitcích z beta-verze, kde se vyskytuje například plně funkční finanční subsystém Freeportské banky a podobné krávovinky,
které však společně umocňují pocity z vynikající hry, jakou Sin bezpochyby je.