Pochopitelně je tu pro vás připravený nový příběh, který je takový typický Settlerovský. Jakýsi Morbus, zloduch všech zloduchů, je za své hanebné činy potrestán vyhnáním na Zemi (ehm?). Ovšem nebyl by to správný padouch, kdyby ve svém ošklivém konání nepokračoval i v jeho momentálním vězení. Do oka mu zrovna nesedla naše fauna a flora a on se tak rozhodl trochu tu naši matičku Zemi přeměnit k obrazu svému. Bohužel důsledky jeho konání jako spálená krajina, tlející stromy a spousta zmutovaných zvířat, se na oplátku nelíbí původním obyvatelům (lidem), kteří tak vytáhli do další z řady nekonečných bitev dobra se zlem. U jakékoli jiné hry bych nejspíš takovýto blábol ihned potopil, ale Settleři jsou spíše takovou pohádkou, takže mi to u nich celkem sedí. Co mi už nesedí jsou ale animované filmečky, které celý příběh vyprávějí a připadají mi jako dílko nějakého grafika-amatéra. To jsem ale trochu odbočil a tak se prosím přesuňte očima o jeden řádek níže, kde budeme pokračovat.

Výborně! Opravdu bravurně ovládáte své oči a tak se můžeme pustit do samotného hraní. Pokud jste jaksi "Settlers-free", pravděpodobně začnete s velmi dobře udělaným tutorialem, který čítá celkem dvanáct kapitol a měl by by vás dostečně seznámit s herním mechanismem. Až se budete cítit dostatečně připraveni, můžete se pustit do jedné ze dvou kampaní. Ta první se jmenuje Three Races a můžete tu odehrát po třech misích za každý ze tří národů. Kampaň je prakticky bez příběhu a připadala mi jako taková rozcvička před hlavním tažením, které se jmenuje Dark Tribe a utkáte se v něm proti samotnému Morbusovi a jeho zlotřilým přisluhovačům. Kampaň obsahuje pěkných dvanáct misí, které jsou prokládány těmi nepovedenými filmečky a když k nim připočtete ještě mise z první kampaně, dojdete k hezkému číslu dvaadvacet. Což vám zaručí zábavu na opravdu dlouhou dobu, jelikož hrací doba jednotlivých misí se většinou nepočítá v minutách, ale v hodinách. Nyní už tedy stačí zvolit si národ a můžete se pustit do hraní.

Ano četli jste správně - zvolit si národ. Kromě obligátních Římanů totiž přibyli Vikingové a Mayové. Národy se od sebe liší hlavně po grafické stránce a co se týče spotřeby surovin, kdy Mayové pro své chrámy potřebují spousty kameny, Vikingové zase nedají dopustit na dřevo a Římané jsou něco mezi tím. Další rozdíl se týká vojenských jednotek, kdy každá strana má svého speciálního vojáka (Římané medika, Vikingové velkého týpka s ještě větší sekerou a Mayové chlápka s jakousi foukačkou) a válečný stroj. Bohužel, tím veškerá rozdílnost končí a všechny ostatní jednotky a budovy jsou, až na rozdílné grafické zpracování, totožné, což je na jednu stranu škoda, ale na tu druhou - nemusí pršet stačí když kape. Hry Settlers se od prvního dílu krapet odlišovaly od jiných budovatelských strategií hlavně velikým důrazem na "výrobní řetězec". Zatímco jinde jste postavili důl a ten vám začal ihned dodávat suroviny, za které jste potom stavěli jiné budovy či jednotky, Settleři na to jdou doslova od lesa. Základní surovinou je tu totiž dřevo a kámen. Postavíte tedy dřevorubce a ten vám z lesa přinese osekanou kládu. Ale ouha. Samotná kláda je vám k ničemu a tak musíte postavit pilu, kde se z ní teprve stanou úhledné desky, které můžete použít na stavbu budov. Nebo byste chtěli postavit zlatý důl? Žádný problém, jenomže důl sám o sobě vám bude k ničemu, jelikož horníci jsou pěkně zmlsaní a jako potravu si žádají ovčí maso. Postavíte tedy obilnou farmu, k ní chovatele ovcí a taky "vodáka" (nosí vodu z řeky). Teď už máte ovce, ale ty se ještě musejí někde zabít a zpracovat, prostě na první pohled solidní blázinec. Na pohled druhý ovšem blázinec ještě větší a to když zjistíte, že se musíte starat také o své lidičky. Ti se dělí na určité profese a většina z nich potřebuje i své speciální nářadí, bez kterého nemůžou pracovat a které jim pochopitelně musíte vyrobit. Takový dřevorubec vám toho bez sekery moc nenaseká a voják bez meče vám poslouží maximálně jako živý štít.

Starost o to všechno vám naštěstí usnadní skvělé ovládání, které se za ty čtyři díly dopilovalo skoro k dokonalosti. Všechny akce jsou pohodlně přístupné na levém panelu (a vy nemusíte ulítle "kreslit" myší jako u Black and White), přibylo okno s aktuálními správami a celé to působí velice kompaktním a propracovaným dojmem. Když se k tomu přidá ještě spousta grafů a tabulek, z kterých můžete do detailů vyčíst vše o vašem momentálním stavu a také ovlivňovat jednotlivé složky toho velice křehkého výrobního řetězce, zjistíte, že Settleři se i přes svoji komplikovanost hrají a ovládají celkem příjemně. I když by se z předchozích dstavců mohlo zdát, že Settlers jsou pouze budovatelskou strategií, není tomu tak. Válka zde hraje opravdu velikou roli a ať se vám to líbí nebo ne, o vašem osudu vždy rozhodne počet vašich zbraní. A to bohužel skoro doslova, protože bojový systém je podle mne největší slabinou této jinak skvělé hry. Boje probíhají klasicky realtimeově a vzhledem k fatálně nízkému počtu jednotek (voják, lukostřelec, velitel a speciální jednotka dle národa plus jeden stroj) se boj většinou smrskne na pouhé označení jednotek a poslání je k nepříteli. V bitvě totiž není možnost uplatnit prakticky žádnou strtegii a tak je její výsledek přímo závislý na počtu vašich mečů, což je škoda. Tento stav rozhodně není ideální a jestli se autorům nechtělo pouštět do programování kvalitní bojové části, raději měli udělat automatické bitvy, jako v prvním a druhém díle (klikli jste na tlačítko útok a vaši vojáci se sami pobili s nepřítelem). Na druhou stranu jsou boje až takovou špičkou ledovce každé mise a dá se to bez větších potíží přežít. Grafika je opravdu velmi hezká. Takový pohodový pohádkový svět, ve kterém se kromě ptáčků, jelenů a veverek prohánějí malí, roztomilí lidičkové a pořád něco nosí z jednoho místa na druhé. To vše z izometrického 2D pohledu, který celé hře dodávů tu správnou přehlednost. Přibyla i možnost zoomování, která je ale prakticky nepoužitelná, protože při oddálení se vám malinkatí settleři v pohodě ztratí a po přiblížení se vše až nechuně rozpixeluje a vy si tak připadáte jako o několik let zpět v prvním díle. Hudba je typicky poklidná a snaží se vás dostat do pohodového rytmu, což se jí někdy daří a jindy zase ne, ovšem i tak je na poslech příjemná.