Jmenuje se Ian. Ian Gastowski. Kdysi býval spořádaným sovětským občanem, a několik let dokonce sloužil jako pilot bojového vrtulníku v Rudé armádě. Někdy na sklonku sedmdesátých let přišel na to, že ne všechny věci jsou takové, jaké se zdají být, že ne všichni nepřátelé jsou skutečnými nepřáteli a že není všechno jen černé nebo rudé. Uprchl tedy z armády a emigroval do zahraničí, aby našel sám sebe a lepší místo k životu.
Píše se rok 1985. Po Brežněvově smrti v roce 1982 prošel Sovětský svaz krátkou politickou krizí, zažehnanou až pevným zasednutím Michaela Gorbačova na pomyslný trůn nejmocnějšího muže v zemi. Gorbačov začal ve funkci Generálního tajemníka Komunistické strany Sovětského svazu prosazovat nové myšlenky a radikální změny v politice státu - přišel čas proměn a nových nadějí.
Po krátké době se do té doby jednotná země rozdělila na dva tábory, přičemž silná opozice, nekompromisně prosazující návrat k osvědčeným pořádkům, se formovala především z řad armády. Na mnoha místech zavládl chaos, došlo i k několika střetnutím a prvnímu krveprolití. Pevná ruka moskevského vedení dokázala zázrak a během několika týdnů byl v centrálních oblastech říše nastolen pořádek, avšak v odlehlých končinách zůstávala situace stále nejasná a nebezpečná.
Generál Ivan Vasilijevič Guba, velitel Třetí armády se základnou na ostrově Kolgujevu, odmítl poslušnost novému vedení státu a prohlásil sám sebe za pravého vůdce socialistického světa. Síla, které generál vládne, je mocná - moderní zbraně, moderní technika, mnoho ke všemu odhodlaných mužů, pravých obránců socialistické vlasti. Situace je velmi vážná, protože Kolgujev se rozkládá na strategicky významném místě, z kterého je možno kontrolovat celou oblast, včetně dvou dalších velkých ostrovů - St. Pierre a Maldenu. Zatímco St. Pierre je hlavním ostrovem malé nezávislé republiky, která po celou dobu své existence odolává snahám sovětského vedení o připojení k SSSR, na Maldenu se nachází nevelká vojenská základna NATO.
Guba má v oblasti momentální vojenskou převahu a objevily se i spekulace o tom, že vládne jadernými zbraněmi. Sovětské vedení má plné ruce práce jinde, a nemá tedy dostatek sil k řešení kritické situace na Kolgujevu. Americký prezident Ronald Reagan na schůzce s vrcholnými představiteli SSSR uzavře smlouvu o rychlém řešení situace - jednotky NATO jsou posíleny a jejich úkolem je za každou cenu zabránit Gubovi v kompletním ovládnutí oblasti. Ian Gastowski je jen jedno bezvýznamné kolečko mohutného válečného stroje. Přišel čas, aby to změnil a zapsal se do historie.
Tak toto je příběh vůbec nejočekávanější české hry současnosti. Hru s názvem Poseidon začal vývojářský tým Bohemia Interactive Studio vyvíjet už na konci roku 1996. Mělo se tehdy jednat o normální střílečku, kde byste ovládali tank či letadlo. Sami autoři ale brzy pochopili, že takovéto hry jsou již překonány a pustili se do výroby seriozního válečného simulátoru, to bylo v roce 1997 a do hry poprvé (a ne naposled) vstoupil zahraniční distributor - Interactive Magic. V této fázi vývoje jste mohli ovládat spousty strojů jako tanky, džípy či helikoptéry.
Jak sami autoři přiznávají, tak se jim to trochu zvrtlo, protože s postupným vylepšováním příběhu a celého konceptu hry, se jaksi přišlo na to, že simulátor sám o sobě je sice fajn, ale že jejich hra má na víc. Tak se postupně z Poseidonu stal kompletní "simulátor války", zaměřený na kariéru hráče. To znamená, že začínáte jako obyčejný voják NATO, který má na bojišti cenu kulky. Dostanete rozkaz, a pokud ho splníte (je jedno jak ho splníte, autoři slibují nepočítaně možností, podle hráčova stylu hry), budete povýšeni. Pokud ale v první misi zařvete, průběh války to pochopitelně nijak neovlivní. Jak budete dále povyšováni, rozrostou se i vaše pravomoci a dostanete menší skupinku vojáků, potom větší a nakonec třeba i tankový prapor (to není potvrzeno). Tak se prakticky z 3D akce postupně dostanete do strategie, ne nepodobné Battezone 2. Ale i jako vysoký důstojník velící početné skupině jednotek, nebudete nijak zásadně ovlivňovat průběh války a stále budete pod vedením těch nahoře.
Herní prostředí bude z velké části silně připomínat postkomunistické země (to jsme třeba my) a setkáte se výhradně s menšími vesničkami a různýmy vojenskýmy objekty. Měst se pravděpodobně nedočkáme, ale měla by to nahradit interaktivita prostředí. Do většiny domů bude možné vejít a zaujmout střeleckou pozici v okně. Lesy nebudou jen texturovaná placka na okraji mapy, ale skutečné seskupení stromů, kde se bude normálně bojovat. Všechny dopravní prostředky vám budou dostupné, takže když někde uvidíte zaparkovanou Škodovku 120, klidně si ji můžete vypůjčit. Hra má i propracovaný fyzikální model, kde na letovou dráhu kulek má vliv gravitace i aerodynamika. Míra reality v chování jednotlivých strojů pochopitelně nemůže být nijak převratná, protože tady není čas na studování manuálů a složitého ovládání, prostě nasednete do helikoptéry a musíte letět. Autoři ale slibují vyváženou míru reality a hratelnosti.
Když už jsme nakousli ty stroje, nebylo by od věci si o nich povědět něco bližšího. Začněme u pěchoty. Té bude několik druhů a každý druh bude jinak vyzbrojený. Voják bude mít pouze pušku, granátník pušku s granátometem, odstřelovač pochopitelně snajprovku, důstojník k pušce dostane ještě dalekohled a světlice. Dále tu budou vojáci s protitankovými a protivzdušnými střelami, nějakej ten špiónek a taky zdravotník.
Vozidla budou přesnými kopiemi zbraní ze studené války a za Rusko tak v rudém rohu nastoupÍ například: náklaďák Ural, jeep UAZ, bojový vrtulník Mi24 Hind, transportní helikoptéra Mi17 Hip, bojové vozidlo pěchoty BPM 1 a tanky T55, T72 a T80.
V barvách NATO si zabojují: "klasickej americkej džíp", náklaďák 5t Truck, transportér M113, tanky M1 Abrams a M60A3, helikoptéra AH1 Cobra a dokonce bitevní člun Mark II PBR. Jak sami vidíte, tak jednotek je dost a to ve hře ještě bude neutrální strana partyzánů, která bude disponovat stroji z celého světa.
Technické zpracování je to, co dělalo českým hrám odjakživa největší problémy. I přes skvělé nápady se prostě ručně kreslené tituly nemohly rovnat západním hrám s milionovýmy rozpočty. Tady to vypadám, že nic takového nehrozí. Grafický engine je opravdu na velmi slušné úrovni a autoři se snaží dosáhnout fotorealistického dojmu. Nutno říci, že se jim to celkem daří. Spousty textur na vozidlech jsou naskenovány z fotografijí opravdivých exemplářů a když k tomu přidáte kvalitní motion capturing pro pěchotu, úspěch je zaručen. A to se ještě nezmiňuji o vychytávkách, jako je dynamická noční obloha s třemi tisíci hvězdami a skutečné fáze měsíce. Proměnlivé počasí je dnes již samozřejmostí. Daní za grafickou nádheru budou nároky na počítač. Minimální konfugurace je 400 MHz, 64 MB RAM a 3D karta s 8 MB paměti. Ideálně pak Pentium III 700, 128 MB RAM a dobrá graf. karta.