FIFA 2002

Parametry Vydavatel: Electronic Arts Výrobce: EA Sports Distribuce v ČR: Cenega, český manuál Oficiální homepage: fifa2002.ea.com Minimální konfigurace: procesor 200 MHz, 32 MB RAM, 4 MB graf. karta, 80 MB HDD Doporučená konfigurace: procesor 400 MHz, 64 MB RAM, 16 MB graf. karta, 500 MB HDD 3D karty: ano Multiplayer: ano (LAN, internet)

Jako tradičně začneme úvodním menu. Klasický přátelák nikoho nepřekvapí, stejně jako výběr mezi šestnácti světovými fotbalovými ligami. Tady se nic moc nezměnilo, ale novinkou oproti předchozím dílům je kvalifikace na Mistrovství světa v Koreji a Japonsku. FIFA 2002 krom kvalifikace evropské nabízí i asijskou, severoamerickou a jihoamerickou. Navíc, postoupíte-li se svým týmem na mistrovství světa, zpřístupní se vám nový turnaj. Například v případě, že úspěšně prodejte jihoamerickou kvalifikací, si kdykoliv budete moct zahrát Copu Americu, což je de facto mistrovství Jižní Ameriky. Ovšem na to nejdůležitější – Mistrovství světa 2002 – můžete zapomenout, protože ve hře prostě není. No, škoda. FIFA 2002 ještě také nabízí možnost zahrát si Pohár UEFA a probít se skrz Ligou mistrů. Zatím je všechno v pořádku, ovšem jestli byste si rádi v tréninku nacvičili penalty nebo třeba standardní situace, máte smůlu. FIFA 2002 trénink jaksi ignoruje, což nejvíce naštve právě ve chvíli, kdy ve finále Ligy mistrů kopete penalty, které si nikde nemůže nacvičit, a tudíž z penaltového rozstřelu zaručeně odejdete jako poražení. A co myslíte, můžeme si letos zahrát s historickými týmy či si zakopat halový fotbálek? Správně, nemůžeme.

První opravdová novinka potěší každého, kdo toužil mít svůj vlastnoručně vytvořený tým s vlastnoručně vytvořenými hráči. Ano, konečně si lze udělat celý mančaft a hráče, aniž byste museli modifikovat nějaké jiné mužstvo. Jako tradičně můžete uspořádat vlastní turnaj či celou ligu.

Kolonka Options je oproti minulým dílům poměrně bohatá, zvlášť potěší, že ovládání jde konečně nastavit, jak se vám zachce. Budete-li prolézat kolonkou Options dále, narazíte na opravdu chudý výběr stadiónů a na ještě chudší výběr počasí. Buďto můžete hrát za svitu slunce, nebo v dešti kapek. Ve sněhu si tedy opět nezakopete a je naprosto jedno, zda prší, nebo na obloze není ani mráček, protože počasí vliv na hru a chování míče nemá.

Mód sezóna se oproti loňsku vůbec nezměnil. Přestupy v lize jsou jako tradičně vyřešeny velmi jednoduše. Koho chcete, toho také v týmu ihned máte. Stačí prodat všechny náhradníky, koupit do svého mančaftu ty největší hvězdy a hnedka vlastníte to nejlepší mužstvo v celé Evropě. Jinak je sezóna oproti NHL 2002 naprosto nudná a nezajímavá. O nějakých výměnách hráčů a hostování nemůže být ani řeč. Forma nebo její opak ve hře taky není. Sečteno a podtrženo, sezóna vypadá tak, že na jejím začátku skoupíte kvalitní hráče a potom jen jako stroj hrajete desítky zápasů bez jakéhokoliv zpestření. V NHL 2002 znamená zranění několika klíčových hráčů problém, ovšem FIFA 2002 zranění vesele ignoruje, a proto za celou sezónu přijde k úrazu jeden, maximálně dva hráči.

Co se týče strategie hry, nezměnilo se absolutně nic - můžete si vybrat mezi třemi typy útoku a stejným počtem typů obrany. Naštěstí (nebo naneštěstí?) to je úplně jedno, neboť v samotném zápasu vůbec nic nepoznáte, leč o tom až později. Jediné novinky – zvolení kapitána týmu – si rovněž nevšimnete, neboť krom toho, že má kolem ruky pásku, je absolutně k ničemu. Ve skutečném fotbale kapitáni při sporných situacích běží za rozhodčím a snaží se jej „překecat“, ovšem na něco takového letošní FIFA nemyslí. Bohužel.

Ještě než se pustíme do popisu samotného zápasu, zbývá zmínka o charakteristikách hráčů. Atributů je celkem osm (rychlost, střelba, odebírání míče atd.) a jakmile si prohlédnete alespoň pár známých fotbalistů, jak a co nejlépe umí, dostanete záchvat smíchu. Minulý rok autoři dokázali, že kopanou nesledují – jak jinak vysvětlit například atribut shooting u Mihajloviče, člověka, který kope přímáky neuvěřitelně přesně, na minimální možné hladině – jedničce. A tady se nejedná jenom o něj, ale o všechny ostatní hráče, protože autoři z nich udělali úplně jiné typy, než jsou ve skutečnosti. Dokonce mnoho fotbalistů, jmenovitě Oliver Kahn, González Raúl, Roberto Carlos a plno dalších, mělo totálně pokažené všechny atributy. Nakonec se raději spousta lidí pustila do úprav, aby se hráči ve hře FIFA 2001 svými vlastnostmi alespoň trochu podobali svým reálných protějškům. Nicméně FIFA 2002 je v tomto ohledu úplná groteska, neboť všichni fotbalisté absolutně neodpovídají těm, kteří v reálném světě pobíhají po trávnících. Charakteristiky byly tvořeny asi čistě náhodně. Totální komedie je sestava Realu Madrid složená z hráčů majících všechny atributy na šestce nebo sedmičce (což je maximum), a tak kterýkoliv fotbalista může nastoupit na kterémkoliv postu. Nicméně takto situace vypadá i v ostatních týmech a vůbec nerozhoduje, jestli v Bayernu Mnichov Carsten Jancker nastoupí v útoku, či obraně, protože odebírá balón stejně dobře jako jeho kolega z obrany Kuffour, jenž pro změnu zase střílí lépe než Jancker. Samozřejmě, brankáři taktéž dostali patřičně špatné atributy. Prostě FIFA 2002 si z kopané dělá srandu a dělá si ji docela dobře, protože naprosto zapomíná, že existuje skutečný fotbal, podle kterého vznikla.

A nyní se konečně dostáváme k tomu nejdůležitějšímu – zápasu. Autoři slíbili nový systém přihrávek a slib dodrželi. Přihrávání je teď mnohem těžší, ale zato umožňuje více variant, jak překonat soupeřovu obranu. Předně už musíte sami určovat sílu, s jakou hráč do míče kopne. Čím déle klávesu pro nahrávku držíte, tím dále balón odletí. Navíc už musíte i určit směr letu míče (na rozdíl od předchozích dílu, kdy stačilo zmáčknout klávesu a přihrávka automaticky našla svého adresáta). Hráči vám sami nabíhají do šancí a abyste měli přihrávání lehčí, před nabíhajícím fotbalistou se na trávníku objeví jakési tečky v barvě týmu, jež znázorňují, jakým směrem a jak daleko hodlá hráč běžet. Odhadnout sílu přihrávky a její směr tak, abyste nahráli dobře, není vůbec jednoduché a zvyknout si na nový systém dá zabrat i těm nejzkušenějším. S touto inovací souvisí ubytí přihrávky do běhu (klávesa Q) – sami totiž můžete normální přihrávkou, ať už vzduchem, nebo po zemi chytře přihrát, čímž soupeřovu obranu vyšachujete jedna dvě. Kromě toho přibyl nový typ přihrávky – váš fotbalista přihraje nejbližšímu spoluhráči, který mu ihned nahraje zpátky. Touto novou vychytávkou se dá lehce přelstít soupeřova obrana. Přihrajte spoluhráči, mezi tím, než k němu míč doletí, zaběhnete za soupeře do volného prostoru a dostane přihrávku zpět.

Další novinka přímo spojená s přihrávkami je střelba a skluzy. Zatímco v minulých dílech střely samy trochu směřovaly na bránu (při brejku stačilo vystřelit a míč automaticky obletěl brankáře), letos už je trajektorie a síla střely plně ve vašich rukou, takže trefit se do brány není žádný med. Taktéž i skluzy doznaly tutéž změnu. Kdysi stačilo zmáčknou klávesu pro skluz a váš hráč vždy trefil nohy nejbližšího soupeřova hráče. Letos svého fotbalistu musíte přesně nasměrovat správným směrem, a proto se, stejně jako u přihrávek a střelby, leckdy minete.

Tento nový systém přihrávek, střel a skluzů, byť hru přibližuje více k realitě, má tuny chyb, které výsledný dojem úplně kazí. Předně si hráči vůbec nenabíhají, nebo si nabíhají naprosto špatně. Dejme tomu, že stojíte se svým fotbalistou uprostřed hřiště, máte balón a chcete se jej zbavit. Buďto vám nebude nabíhat vůbec nikdo (ostatní hráči se vycházkových krokem procházejí po trávníku), nebo, a to jen zřídkakdy, se někdo mávajíc rukou, ať mu nahrajete, rozeběhne. Jenomže obvykle špatným směrem. Velmi často se stává, že můžete přihrát do gólové šance, ale nikdo vám tím směrem zrovna nenabíhá. Hloupost spoluhráčů se neomezuje jen na tyto situace – zatlačí-li vás soupeřovi obránci do rohu hřiště a přitom vás začnou napadat, nikdo, pro zdůraznění ještě jednou, nikdo vám nepřijde na pomoc, abyste mu mohli přihrát a dostat se tak z neřešitelné pozice.

Někde na začátku recenze padla zmínka o tom, že je úplně jedno, jakým stylem hrajete. Ano, opravdu. Ať už nastavíte cokoliv (ono těch možností příliš není), hráči vesele ignorují rozestavění týmu a svou neposlušností kazí celou hru. Útočníci se neznámo proč vracejí až na úroveň obrany vlastního týmu a právě naopak si leckdy obránci udělají výlet až do soupeřova vápna. Krajní obránci, ač jste si to nastavili, se po křídlech vůbec nepohybují, a proto praktikovat styl hry ala Real Madrid nemůžete. Celá formace mužstva připomíná chaos – každý si dělá co chce, což je nejhorší zrovna v obranné fázi. Když nehrajete se stoperem, ale na čtyři zadáky, můžete se na všechno vybodnout, protože obránci řadu vůbec nedodržují a ani se společně v jedné lajně nepohybují. Velmi často vás soupeř přehraje jen díky tomu, že se jeden váš bek pozapomněl kdesi vzadu (kdyby běžel s ostatními obránci, dostal by se soupeř do ofsajdu).

Fotbal v podání hry FIFA 2002 kromě již zmíněných neduhů vypadá docela zajímavě. V naprosto každém zápasu trefí hráči přinejmenším dvakrát tyčku a v každém třetím dají gól, který by se jim ve skutečném fotbale povedl jednou za život – minulý rok fotbalisté dělali nůžky, letos pro změnu zase vůbec ne, nicméně místo toho sem tam trefí balón tak zvláštně, že nebudete věřit vlastním očím. Tato figura se nedá moc přesně popsat – hráč vyskočí do vzduchu a za letu kopne do míče tak, že brankář jen promáchne a balón doletí přesně do šibenice. Když už jsme u brankářů, musíme si něco o těchto v sérii FIFA natvrdlých chlapících povědět více. Letos jsou brankáři nejslabším prvkem celé hry a občas vás donutí si zanadávat. Během hry totiž stojí sice v pokutovém území, leč velmi daleko od branky, takže sem tam dostanete gól jen kvůli špatné umělé inteligenci brankářů.

Pokud se ptáte, jestli jdou dávat góly z větší vzdálenosti, odpověď zní ne. Brankáři dělovky vystřelené za hranicí pokutového území opět zázračně vyráží, a tak si musíte vystačit se zhruba dvěma situacemi, ze kterých lze vstřelit branku. Buďto se dostanete do brejku (viz. další odstavec), či gól nějak poslepíte z několika dobrých přihrávek a střely z pokutového území. Ještě dlouho by se dalo vykládat o dalších a dalších drobných chybkách a chybičkách – třebas když dlouhým lobem přihráváte nějakému hráči, adresát se postaví za soupeřova obránce, nikoliv před něj, aby přihrávku chytl. V konečném důsledku to znamená jediné. Nahrávat vzduchem na delší vzdálenost se nevyplatí – soupeř totiž díky lenosti vašich hráčů předběhnout svého strážce všechno pochytá.

Rozhodčí měli podle slibu autorů projít transplantací mozku a posuzovat zákroky zezadu přísnějším metrem. Jenomže sudí nepoznají vůbec nic a ačkoliv si jejich přísnost nastavíte na maximum, likvidační fauly uprostřed hřiště neoceňují ani žlutou kartou. Jediné, co poznají, je situace, kdy hráč sám běží na brankáře a někdo jej přetáhne přes lýtka, za což dostane odměnu v podobě červené karty. Že rozhodčí reagují jenom na tento případ nevadí, leč díky jejich lhostejnosti můžete dát při troše štěstí gól, kdykoliv se vám zachce. Stačí obráncem vystřelit míč až na soupeřovu polovinu, kde balón chytí soupeřův bek. Toho útočníkem kopněte, načež spadne a vy se můžete vydat zcela osamoceni na návštěvu k soupeřově brankáři. Inteligence týmu počítače se vůbec nezměnila a opět vás překvapí tím, jak umí zahodit nelogickou přihrávkou dozadu rozjetou akci. Občas vás sice nemile potěší pěknou kombinací, avšak stále platí, že soupeř hraje to, co mu dovolíte (budete-li dělat chyby, budete dostávat góly). Obtížnost oproti minulému dílu vzrostla, a to zejména díky novému systému přihrávek. Jak bylo řečeno, dobře nahrát je docela kumšt a než si zvyknete, bude vás soupeř při nastavení nejtěžší obtížnosti porážet. Až se zlepšíte, začnete dávat góly a také je budete dostávat.

Technické zpracování se zase posunulo o kousek dál. Obličeje hráčů vypadají opravdu pěkně, trávník se oproti loňsku změnil, přibylo pár nových pohybů a například když fotbalista trestuhodně zahodí gólovou šanci, chytne se za hlavu a zakleje. Hráči se při vstřelení gólu oproti loňsku radují trochu jinak, ovšem jakmile někdo dá gól na šest nula a oslavuje to, jako kdyby vstřelil zlatý gól ve finále mistrovství světa, budete vám do smíchu. Na mač se tentokrát můžete dívat z pohledu osmi kamer, přičemž k rozumnému hraní je použitelná jenom jedna. Zvuková stránka dopadla nemastně neslaně. Diváci jsou neuvěřitelně suší, nepovzbuzují a je úplně jedno, zda hrajete doma, nebo venku – reakce publika jsou pořád stejné a atmosféra je stejně nulová. Kdežto komentář doznal několika změn a kupříkladu jména komentátor umí říkat buď normálním vlažným hlasem, nebo vzrušeně (když se onen hráč dostane do šance). Zatímco se v minulých dílech o hudbu postaral Moby nebo třeba Fat Boy Slim, letos společnost Electronic Arts podepsala smlouvu s Ministry of Sound Recordings na soundtrack s deseti skladbami, mezi kterými najdete klubové hity jako Energy Flow od Vitae, First Snow od Issi Noho nebo skladbu Repeat the Sequence od uskupení The Edison Factor. Co se tedy týká technického zpracování, je FIFA 2002, jak jinak, lepší než její předchůdce a, jak jinak, požaduje i lepší mašinu.