| <<- menu recenze, <- menu recenze I-Z | <- recenze Stronghold |
Jak jsem již uvedl, příliš nového jsem od tohoto datadisku nečekal, což se ukázalo hned na začátku. Menu a intro jsem považoval za místa, kde by přece jenom mohli samotní autoři několik změn udělat - nestalo se. Mrzí to hlavně právě u menu, které vypadá prakticky stejně už od prapůvodního Rainbow Six a změn se s každou novou verzí dočkalo jenom pozadí a použité barvy. Rozvržení funkcí na obrazovce tedy zůstává stále stejné. Na druhou stranu je však pravda, že si díky tomu menu stále zachovává dostatečnou přehlednost. Nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že hráč, který vidí tuto hru jako zástupce celé série poprvé, bude jistě nadšen. Hodnocení menu je tedy hodně rozporuplné – staří „harcovníci“ ho přijmou s různými reakcemi (někteří budou potěšeni, protože jim menu jistě vyhovuje, jiní zase zklamání, že se opakuje pořád ta samá písnička), stejná situace pak nastane i u jedinců, kteří hru této série vidí poprvé.
K silné stránce série Rainbow Six vždy patřila její taktická část. Jak jsem již napsal, ve hře nejde jen o samotnou akci, kdy se probíjíte houfem nepřátel, ale i o to, dobře si celou následující akci naplánovat. To probíhá ještě při nastavování nezbytných detailů, tedy před vstupem do samotné hry. Systém plánování zůstal nezměněn, opět máte možnost rozdělit vojáky do čtyř týmů (modrý, zelený, červený a zlatý) a každému z nich pak udělit speciální pokyny a také cestu, kudy se má pohybovat (vždy totiž máte k dispozici přesnou mapku místa, kde se následující akce odehrává – nepřipadá mi to příliš realistické a rozhodně bych ocenil misi, ve které bych od počátku netušil ani kde jsem, ani co je mým úkolem – určitě by to bylo příjemným rozptýlením jinak celkem stereotypního plánovaní).
Herní engine nedoznal sebemenších změn a je už popravdě na dnešní dobu poněkud zaostalý, což mi zcela upřímně a ne zrovna slušnými slovy sdělilo i několik mých kamarádů, kterým jsem hru v zapadlém koutu svého pokoje ukazoval. Právě v tomto případě mi více než kde jinde vadí „lenost“ vývojářů z Red Stormu. Pokud budeme opravdu upřímní, tak pořádnou hrou byl asi jen první díl, Rainbow Six. Jeho nástupci nepřinesli takřka nic nového, snad pár změn, které ale hru zásadně neovlivnily. A je to škoda, u kvalitního titulu to mrzí dvojnásob a datadisk Black Thorn to v podstatě sráží k šedivému průměru.
Hudba se mi tradičně u této série líbí a názor jsem nezměnil ani v případě tohoto datadisku. O zvucích platí to samé co o grafice, tedy prakticky žádné změny, nějaké ty novinky najdeme jen u vybraných zbraní a to je žalostně málo.
|